|
V dřívějších časech, kdy lid nebyl tolik znepřátelen různými politickými stranami, nebylo tolik
záští, nenávisti, závisti a život často při vaší bídě plynul klidněji, upřímněji, veseleji, se dělilo
zdejší občanstvo na čtyři třídy:
I. páni ze dvora, k nimž náležel správce, lesní, farář, kaplan, panský zahradník, šafář, poklasný,
hajný, cihlář, panský kovář, skoták, hrobník, kostelník a dvorská čeled.
II. rolníci čili sedláci t.zv. starousedlíci, jimž náležely starodávné statky.
III. živnostníci: sládek, mlynář, uzdař, přívozník, provazník, řezník, hostinský, krupař, kupec,
truhlář, obuvník, krejčí, tesař, pekař, sadař, obecní pastýř, zedníci, kolář, pletáci a porodní
bába.
IV. domkáři, majitelé malého domku s jedním neb i více kusy polí, majitelé t.zv. kopaniny
/Novale/. K nim byli počítáni i podruzi, mající kousek pole v nájmu, najímající sobě i část stodoly,
do níž svou skrovnou úrodu ukrývali. Drželi si kozy, drůbež někdy i kus dobytka.
Důležitým mezníkem v životě zdejšího lidu ponejvíce selského byl Nový rok. Měnila se chasa,
přišel nový oráč, volák, pasák, děvečka staršinka n. mladšinka. Služby se platilo ročně 35-40 zl,
děvečce 20-30, mladšince 12-15. Na rozloučenou a uvítanou peklo se chase novoroční pečivo,
veliké rohlíky naplněné tvarohem. Služba se zamlouvala napřed a dával se závdavek. O novém
roce se účtovalo s chasou, s řemeslníky a dávaly se do pořádku obecní daně.
Na den sv. tří králů chodili a chodí do dnes chlapci oděni v bíle komže, papírové přikrývky na
hlavě, po domech zpívajíce: ,,My tři krále, my k vám jdeme-štěstí zdraví vám vinšujeme". Po
přezpívání píší křídou začáteční písmena K+M+B a letopočet. V lednu mlátily rolníci obilí,
ukládali na sýpce a připravovali je k setí. Z lesa¨se vozilo dříví. Na jaře se osívala role různým
obilím, sázelo se po sv. Žofii zelí, na podzim se dobývala cukrovka a vozila se do cukrovaru na
Zbraslav. Pouť se slavila na sv. Prokopa a posvícení na sv. Martina. Druhý den po posvícení koná
se již od nejstarších dob
záduší bohoslužba za zemřelé osadníky a původ po hřbitově. ,,Mladé posvícení" se již neslaví. O
vánocích nadílka, stromeček, koledy, vepřové hody, hony na zvěř, vánočky, ponocný vytrubující,
půlnoční mše sv., což se až po dnes zachovává.
Žitím v přírodě a s přírodou a pozorování různých přírodních zjevů vytvořil si zdejší lid zrovna
jako jinde pranostiku o počasí, úrodě, zdraví a pod. Přibývání dne před vánocemi lid vyjadřuje
rčení: Lucie noci upije - na Boží narození o bleší převalení - na Nový rok o slepičí krok - na Tři
krále o krok dále - na Hromice o hodinu více /neb o dvě více/.
Výstrahy: Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu. Na jména Ježíš ke kamnům nejblíž. Na Hromice půl
krajíce a půl píce. Na Hromice musí skřivan vrznout, kdyby měl zmrznout. Březen za kamna vlezem
- duben ještě tam budem - o sv. Duše choď ještě v kožiše - blýská se na Hostomice - natáhněte
rukavice -
Rady: na jaře zapraž - na zimu zamaž. Na sv. Řehoře šelma sedlák, který neoře a blázen když oře a
nemůže.
Zkušenost: Medardova krápě 40 dní kape. Je-li Velký pátek deštivý, bývá celý rok žíznivý. Sv.
Prokop kořen podkop. Když je červen studený, krčí sedlák rameny. V máji nemá slouhovi uschnout
ani hůl ani klobouk. Májový deštíček, dej nám ho Pánbíček, aby se nám urodil na poli chlebíček.
Sv. Vavřinec podává P. Marii vejlupek. Šimona a Judy, je zima všudy. Sv. Martin přijíždí na bílém
koni. Chodí-li husa o Barboře po blátě, chodí o vánocích po ledě (a obráceně). Na Marie narození
vlaštovek tu více není. Kam na jaře jde první bouřka, jdou všechny ostatní za ní. Bouřka v březnu,
suché léto. Když trvají zima a ledy přes sv. Matěje, říká se, že sv. Josef je slabý a P. Maria mu
pomůže. /Zvěstování P. Marie 25.III./
Chraňte se znamenaných! Studené ruce, upřímné srdce. Kdo má ponejprv nový šat, toho zatahají za
ucho řkouce, aby zdráv roztrhal. Kdo se stěhuje v nový byt, jde s chlebem, aby měl požehnání.
Chléb se nemá klásti obráceně, říká se, že se obrací štěstí v domě. Kdo se nerovná s chlebem,
nerovná se s lidmi. Chléb načíná hospodář a třikrát jej nožem pokřižuje.
Než se peče chléb, hodí se do pece svěcená sůl, neb kousek chleba. Kousek chleba a soli má zůstat přes
noc na stole. Všudy chléb o dvou kůrkách. Je bez chleba, má těžký chléb, pamatuj, abys měl chleba.
Dítě narozené v neděli, bude mít štěstí. Přijde-li návštěva, říká se: sedněte si, abyste nám neodnesl
spaní. Kdo překročí dítě, zarazí mu vzrůst. Kdo doma z mísy vyjídá, na vojně ho nezabijou. Nové
boty nedávej na stůl, aby tě nebolely nohy. Nepláče-li nevěsta při svatbě, bude plakat po svatbě.
Matka, jíž zemřelo děcko, nemá jíst ani jahod, ani třešní až do Navštívení P. Marie /2 .VII. /. V ten
den rozdává bohorodička v nebi jahody a třešně. Ono dítko, jehož matka přikázání nezachovávala,
nedostane ničeho. Těhotná žena , uzří-li něco ošklivého a bojí-li se, aby se nezhlídla, naplivne si
na nehty, otře oči a podívá se do nebe.
Na Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu chodí děti ke křížům a sochám s řechtačkami a
klapačkami, zpívajíce : „Jidáši, Jidáši nevěrný, co's to učinil, že jsi svého mistra židům prozradil.
Za to musíš věčně v pekle hořeti, s Luciferem ďáblem tam přebývati. Kopali jámu Ježíši Pánu, aby
ho jali, ukřižovali, na Velký pátek do hrobu dali."
|